Naučná stezka 8

Rodina Emila Kolbena

Emil Kolben se narodil roku 1862 jako jeden z deseti potomků tkalounkáře. Na studia ho otec poslal do Prahy, kde také vystudoval a později se dostal i na německou techniku. Tu absolvoval v pětadvaceti letech s vyznamenáním. Díky získanému cestovnímu stipendiu se mu otevřely brány do světla. Cestoval například do Vídně, Berlína, Curychu, Paříže, Londýna, a nakonec také do USA. Tam odplul na pět let se svojí ženou Malvínou v roce 1888.

S manželkou Malvínou měli tři děti. Roku 1898 se Kolbenům narodila dcera Gréta a o čtyři roky později dcera Lilly. Nejmladší byl syn Hanuš.

Osudným se rodině Kolbenů stala rasová perzekuce během druhé světové války. Kvůli svým židovským kořenům se po okupaci českých zemí v březnu 1939 musel Emil Kolben vzdát všech funkcí v ČKD a v průběhu roku 1939 následoval nucený prodej rodinných firem. Veškerý majetek rodiny byl konfiskován.

V rodných Strančicích si jeho sourozenci Kamila a Alfred vzali život, v roce 1942 deportovali jeho zetě Viléma s vnuky Harrym a Hanušem. O rok později si přišli i pro něj, dceru Lilly, syna Hanuše a vnuka Jindřicha, a odvezli je do terezínského ghetta. Vzít si s sebou měli jen to nejnutnější, a zatímco ostatní členové rodiny házeli do kufrů oblečení a doklady, Emil do svého zabalil 180 akcií ČKD.

Hanuš a Jindřich se o půl roku později ocitli v Osvětimi. Hanuš zemřel červenci 1944 v plynové komoře, Jindřich byl po evakuaci přemístěn do tábora Blechhammer ve Slezsku. Z něho se mu před pochodem smrti do Buchenwaldu podařilo utéct na Slovensko a přidat se k Československé armádě. Po návratu domů zjistil, že druhou světovou válku a holokaust nepřežilo 26 členů jeho rodiny.